na Blog.cz

Loni touhle dobou jsem měla těsně před maturitou. Všechno jsem měla asi tak čtyřikrát zopakované, a přesto jsem se bála, že se zblázním a propadnu a zazdím si "budoucnost".

Loni touhle dobou jsem byla na vrcholu své hubenosti, 60 kilo už je dobrý. Přes projedený prázdniny jsem se dostala zase na 70 (no co, jsem vysoká :D), půl roku stresíků na medině to zase stáhlo na 65, ale dneska jsem měla 6 tofifé a několik čokoládových berušek, takže to vidím zase na těch 70.

Loni touhle dobou jsem byla nezadaná, ale intenzivně jsem se snažila získat ňuňánka zpátky a zkazit tak život jeho tehdejší přítelkyni i nejspíš i jemu. Sobeček Helenka. Úplně si pamatuju, jak jsem s Jitkou přes icq řešila, co si mám vzít na sebe na onu osudnou vernisáž, kdy mi slíbil, že se během maturit nemusím stresovat a že se po maturitě uvidíme. A tak jsme se v pátek 13. května po maturitě viděli a použili černý klíč jako noc a červený klíč jako láska a od tý doby mám u Jitky na bytě pořád tu deku. :D

Achjo. Loni touhle dobou jsem byla fakt šťastná, i když jsem si to neuvědomovala. Uměla jsem francouzky nejlíp v životě, uměla jsem analyzovat Rozmarný léto a Kvílení, věděla jsem, co to je anafora a synekdocha a eufonie a to druhý. Učila jsem se věci, který mě baví, nesnášela svý spolužáky a těšila jsem se na vejšku. Měla jsem v břiše motýlky, když mi dal H. po několika měsících na vyhlídce v autě bez předního skla pusu, já jsem se začínala opíjet kolou s vínem, hráli jsme hokej s nějakou severskou zemí a kolem nás jelo auto a troubilo a lidi v něm na nás ukazovali zdvižený palce, že to máme jakože dobře vymakaný s tím sklem. Achjo. Zase bych chtěla jezdit bez předního skla. Má to svý kouzlo.

No a dneska. Od rána se učím periferák. Je teda fakt, že už umím míšní nervy a jsem v půlce hlavových, ale asi každou chvílí umřu na nudu.

Ale já to nevzdám. Budu se prostě učit, zapomínat, znova učit, znova zapomínat a tak dál, dokud oficiálně neskončí zkouškový.

Chjo, tak já jdu na facík. Jestli stihnu za jeden den míšní i hlavový a k tomu ještě protokol na biofyziku, jsem ten největší génius na světě a navíc můžu jet zítra s H. + T. a jeho H. na výlet.

Tak já na to zas jdu.

Už jen necelý dva měsíce a bude pokoj!!

Jo, konečně! Konečně se to stalo. Přes půl roku mi to trvalo, abych dozrála k tomu stavu mysli, který mi vždycky býval vlastní a který vždy zajistil, že jsem se úplně nezcvokla (ač se to možná navenek nezdálo):

Konečně už mi to přijde vtipný.

Zkouška z anatomie bude prostě jeden velkej vtip. Nic jinýho to nebude. Buď to vyjde, v tom případě Ti, Bože, opravdu budu vděčná, anebo to nevyjde, tak se aspoň zasmějeme a opiju se stejně, protože zkoušek z anatomie člověk za život přeci jenom zase tolik nezažije. Naštěstí.

Jediná noční můra pro mě byl PC test s nula až pěti sty správných odpovědí, což je pro Hela, mista nerozhodnosti, jako dělaný. Teď už vidim, že stane-li se zázrak a já přes ten test projdu (zázrak, zázrak), hned odpoledne se půjde na pitevnu a tam bude moje euforie pravděpodobně rychle ukončena. Protože svaly jsou jedna věc, ale nervíky, to je věc zase úplně jiná. Představte si klubko bílých provázků obklopené klubky červených provázků a pár z těch bílých provázků vede někam. Co to je? Kdyby se aspoň zeptali, co to je za nerv, protože pak bych třeba poznala, že to je nerv. Ale když nerozeznáte nerv od šlachy, těžko, fakt těžko se to určuje. No.

A to jsem nejšťastnější na světě, když aspoň poznám, co to je za odřízlou část těla, jako že třeba rameno. xD

No, takže to je teď ta má vtipná situace. Nemůžu si ani nikomu postěžovat, protože mi každý řekne, že zrovna já se bát nemusim, což je svym způsobem fakt. Tak já už to nebudu řešit. Já se tomu budu jenom smát. Ha, ha.

No to je fuk. Jdu se najíst, protože ta reklama na mekáč, co tu na blog.cz furt bliká, je hrozná. :D

Nechcete mi někdo napsat do komentářů, že to bude dobrý? Že vždycky otevřou druhák a že to dali i větší blbci? Díky. :D